Jdi na obsah Jdi na menu

DUCH PLANETY A PŘÍRODY

4. 3. 2012

zeme.jpgZemě je živoucí věc a i když to může znít rozporuplně, naše Země má svého vlastního ducha, svoji vlastní duši.

Nemůžeme Zemi pořád jenom využívat, brát si a nic nedávat zpět. Víme, že pokud budeme přetěžovat nějaký lidský orgán, například ledviny, onemocníme a nakonec možná i zemřeme. To samé platí pro Zemi. Pokud na ni budeme klást příliš velký tlak, ozve se a bude muset zaútočit zpět pro své vlastní přežití. Globální oteplování je přesně takový případ. Je to reakce přírody na to, jak špatně se chováme k životnímu prostředí.

Nemůžeme si donekonečna dělat, co se nám zlíbí, a ignorovat ducha Země. Musíme být více ohleduplní. Pokud takoví budeme, Země nám bude dávat hojnost. Je jako matka, velmi plodná a starostlivá, ale pokud si budeme brát více než je zdrávo, nebude už moct a přestane dávat.

Musíme to zastavit, dokud není příliš pozdě. Někteří lidé dělají neuvěřitelnou práci pro životní prostředí, ale my všichni musíme přispět svým dílem. Musíme se probrat a uvědomit si, že toto je zodpovědnost nás všech a pokud ji nebudeme brát vážně, budoucí generace za to strašně zaplatí. Představte si situaci, kde vaše vnoučata a pravnoučata musí žít v bublině nebo v uzavřeném ohraničeném prostoru, kde všechno, včetně vzduchu, který dýchají, je řízen několika lidmi.


Má zkušenost s touto moudrostí v praxi:

Občas, když jsem venku sama na procházce, je mi zjevena energie této naší Země. Je docela těžké ji popsat, ale vypadá to, jako by z půdy vycházela ohromná síla a vyvěrala ven.

Je to jako výbuch energie, který proniká skrze všechny tváře přírody na tom místě. Tato energie způsobuje, že stromy, květiny a dokonce i stébla trávy rozpínají svou vlastní energii a “vybuchují” současně.

Tato energie neovlivňuje pouze flóru, ale také faunu. Neustále vidím energii kolem zvířat, ale když se tak stane, tato energie kolem zvířat jako by vzrostla a přerostla zdaleka svou normální velikost. Roste a roste, až nakonec praskne jako bublina a je pryč.

Jsem velmi potěšena a poctěna, když je mi toto ukázáno. Uvědomím si u toho vždy, jak vzácná je naše Země. Představte si proto, jak rozrušena a šokována jsem byla, když jsem před několika lety narazila na úsek řeky nedaleko Dublinu, který byl stojatý a znečištěný. Bylo to místo, které jsem znala a na kterém jsme roky před tím s mým tatínkem rybařili.

Znovu mi byla zjevena energie Země. Tentokrát byla kalná. Neměla v sobě žádný život nebo vibraci. Nevybuchovala ven do vzduchu, jak by měla. Místo toho jen slabě vycházela a měla v sobě částečky temné barvy. Nebyla to jen řeka, která byla postižena, viděla jsem, že i energie kolem rostlin a zvířat v té zóně byla narušena. To mě moc nepřekvapilo, neboť veškerá příroda, včetně lidí, je propojena a na sobě závislá.