Jdi na obsah Jdi na menu

ZPOMALTE A UŽÍVEJTE SI ŽIVOTA

21. 3. 2012

tata-a-dcera.jpgV dnešním světě pořád tolik spěcháme, ale andělé mi říkají, že tím, že tak činíme, často zapomínáme na to, o čem život opravdu je.

Život není jen o práci, pospíchání a termínech. Musíme se na chvíli zastavit, zhluboka se nadechnout a opravdu cítit vzduch, který nám proudí do plic. Musíme se na chvíli zastavit a vidět krásu v lidech kolem nás a dovolit, aby lidská dobrota pronikla do našich životů. Musíme se posadit a příjemně si popovídat s rodinou a přáteli, i s lidmi, které možná až tak dobře neznáme a někdy i s úplně cizími lidmi. Musíme si dát čas na to, abychom si uvědomili, jaké štěstí máme, že jsme naživu.

Musíme si udělat čas na to, abychom se víc polidštili a pokusili se mít více pochopení pro sebe samé i pro vše kolem nás, abychom se dostali do spojení se svými pocity.

Pokud příliš pracujete a neustále někam spěcháte, uchází vám tolik nádherných životních momentů, které jsou doslovně nedocenitelné.

Z mnoha lidí se stali velcí materialisté. Mnoho z nás má víc, než potřebujeme, a přesto stále chceme mít ještě víc. Často zapomínáme, že hmotné věci nám nemohou přinést štěstí. Na penězích a bohatství není nic špatného, ale je třeba je používat moudře. Použijte je k tomu, aby vás to naplnilo, abyste usnadili život své rodině a ostatním, kteří to mohou potřebovat.

Má zkušenost s touto moudrostí v praxi:

Nedávno jsem byla v nemocnici kvůli nějakým testům a povídala jsem si se sestřičkou, která mě ošetřovala. Zeptala jsem se na její rodinu. Řekla mi, že vyrostla v rodině, kde byl její otec velmi úspěšným obchodníkem. Velice tvrdě pracoval a ona a její sourozenci ho málokdy viděli, když vyrůstali.

Potom, když jí bylo přes dvacet, její matka náhle zemřela. Byl to ohromný šok pro celou rodinu, obzvláště pro jejího otce. Pro něj to bylo jako úder bleskem a když ji pohřbili, neviděl už smysl ve své práci a opustil svůj business.

Nejdřív byl úplně ztracený, uvědomil si, že skoro nezná své děti nebo vnoučata, a že oni skoro neznají jeho. Vůbec netušil, co má dělat se vším tím časem, který najednou měl. Vše, co dělal v minulosti, byla práce.

Pomalu ale jistě začal trávit čas se svými dětmi a vnoučaty; vyhledával přiležitosti, aby s nimi mohl trávit čas, a věci, které pro ně mohl udělat, aby jim usnadnil život. Začal jim sekat trávu, vodit vnoučata do školy, chodit na jejich fotbalové zápasy, zkrátka všechno to, na co před tím neměl čas, protože byl příliš ponořen do své práce.

Několik týdnů před tím, než mi jeho dcera vyprávěla tento příběh, si k ní sedl u stolu a řekl jí se slzami v očích:

“Život je ve skutečnosti o tom, aby člověk trávil čas se svou rodinou a byl jim na blízku, je o malých věcech stejně jako o velkých. Všechno tohle mi uteklo, když jste vyrůstali. Myslel jsem si, že je důležitější mít nové auto, velký dům a jezdit na drahé dovolené. Nikdy jsem si neuvědomil, jak nedocenitelné je si jen tak sednout a povídat si. Když se vracím zpátky, uvědomuji si, že jsem vás, své děti, vlastně opravdu neznal. Až od té doby, co umřela tvá matka, jsem vás teprve začal poznávat. Moc mi chybí, ale nemůžu uvěřit tomu, kolik radosti je dnes v mém životě.”

Jeho dcera mi řekla, že vstal, obejmul jí a řekl jí, že jí miluje a že teď jde uklízet na zahradu.

Uprostřed všeho toho smutku se skrýval zázrak v přestrojení. Ten muž objevil, o čem život opravdu je. Naučil se, že je mnoho věcí, které jsou mnohem hodnotnější a důležitější než hmotné věci, kterým kdysi věnoval všechen svůj čas.