Jdi na obsah Jdi na menu

Lornou Byrne – rozhovor v rádiu - ŘÍJEN 2010

15. 2. 2012

lorna-s-mikrofonem.jpgLorno, děkujeme, že sis na nás udělala čas.

Lorna:  Není zač. Jsem ráda, že jsem tady.

Musím říct, že jsem o tobě nic nevěděl, ale necítím se za to provinile. Procházel jsem si tvojí biografii a tam se píše, že jsi svou knihou „Andělé v mých vlasech“ v roce 2008 vzala svět útokem, což je docela silný výrok. Já se přiznám, že jsem tu knihu viděl v knihkupectví, ale nekoupil jsem si jí. Vím, že jsem měl. Jak to vypadá, poslední dva roky zažíváš neuvěřitelný úspěch, je to tak?

Lorna: Ano, je to pravda. Kniha se prodává po celém světě a teď je už v 20 jazycích. Ale pro mě je nejdůležitější to, že ta knížka pomáhá lidem. Na obě knížky „Andělé v mých vlasech“ i „Schody do nebe“ mám úžasnou odezvu.

Četl jsem v tvojí biografii, že jsi uzavřela několikamilionovou smlouvu s nakladatelstvím, které vydalo Šifru Mistra Leonarda. Je to tak?

Lorna: Ano, říkají to.

No něco na tobě musí být, protože tady toje business a tihle lidé by do něčeho takového jen tak nešli. Je to ohromný úspěch. Co od tebe za to očekávají?

Lorna: Já nevím. Já dělám jen to, co umím. Obávám se, že jsem jenom obyčejnej člověk.

Ok, řekni nám prosím teď svůj příběh. Začněme v Dublinu, když jsi byla ještě dítě a zjistila jsi o svých schopnostech. Řekni mi prosím o tom, jak jsi vyrůstala v Dublinu.

Lorna: Nejlepší způsob, jakým bych to vyjádřila, je, že od chvíle, kdy jsem otevřela oči, jsem viděla anděly a sice fyzicky jako bych viděla tebe, kdybys byl se mnou teď v pokoji. Jako dítě jsem nevěděla, že jsou to andělé, dokud mi to oni neřekli.

Aha. Co sis myslela, že jsou?

Lorna: Já jsem si nic nemyslela. Když jsem byla ještě v postýlce a viděla je vedle své maminky, která se nade mnou skláněla, myslela jsem si, že ona je vidí taky. Zkoušela jsem se k nim natáhnout, ale nemohla jsem.

Takže už když jsi byla tak malá, tak tě tyhle bytosti obklopovaly?

Lorna: Ano.

Jak vypadali?

Lorna: V té době vypadali jako asi tříleté děti. Asi tak byli velcí. A vypadali jako lidi, ale byli velmi jasní a barevní. A pluli vzduchem. Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela až do chvíle, kdy jsem si hrávala se svým malým bratříčkem, který ale zemřel před tím, než jsem se já narodila. A jednoho dne nám andělé dovolili, abychom se dotkli. A tehdy jsme se dotkli rukama, naše ruce se spojily v jednu. Úplně to zajiskřilo. A tehdy mi andělé řekli, že Christopher je duše a ne anděl, a od té doby mi vlastně začali všechno vysvětlovat.

To bylo dost velké břímě na tak malé dítě. Ale je pravda, že když je člověk mladý, tak ještě nemá takovou tu racionalitu, kterou získá, když je starší, a možná je snažší to celé přijmout, když je člověk ještě malý.

Lorna: Ano, přišlo mi to hrozně jednoduché to přijmout. Jako dítě jsem mluvila hodně pomalu a rodiče mě vzali k doktorovi a ten jim řekl, že jsem retardovaná, ale byla jsem dyslektik a v té době se o dyslexii v Irsku nevědělo. Andělé mi řekli, abych to držela v tajnosti, což jsem vlastně dělala až to teď. Víte, když jste dítě, tak to prostě nikomu neřeknete. Umíte udržet tajemství.

Byl jsem v 80. letech nějakou dobu v Irsku a je pravda, že Irsko bylo trošku pozadu.

Lorna: Ano, Irsko bylo určitě pozadu, nevyjádřila bych to jinak. A to je také důvod, proč kdybych cokoliv řekla, tak by mě byli zavřeli někam do ústavu. Určitě by to udělali, kdybych řekla své matce: „Mami, kolem tebe jsou andílci.“ a kdybych o tom pořád mluvila.

Ale je dobré, že jsi to udržila jako tajemství už jako dítě, protože víš, jaké jsou občas děti. Něco jim řekneš a oni to hned někde vyslepičí.

Lorna: Já vím. Já jsem byla velmi šikovná a do teď, když se mě lidé ptají, jsem sama udivená, že jsem to dokázala držet tak dlouho v tajnosti. Když jsem byla ještě malá holka, andělé mi řekli, že mi představí jednoho zvláštního anděla. Byl to anděl Elijáš. Byla jsem zrovna rybařit se svým tatínkem a procházela se podél řeky a tenhle úžasnej naprosto ohromnej anděl ke mně přišel po hladině vody. Mně bylo jenom deset let a jak jsem ho viděla, řekla jsem si: „Mohla bych taky chodit po vodě?“ Ale musíte si uvědomit, že andělé jsou moji nejlepší přátelé, společníci a učitelé a byli celý můj život, je pro mě tak přirozené je mít kolem sebe. Ale anděl Elijáš mi řekl o mladém muži, kterého si vezmu. Řekl mi ale také, že bude nemocný a nezestárneme spolu. A to bylo opravdu těžké přijmout už v těch deseti letech. Zlobila jsem se kvůli tomu. A můj manžel samozřejmě zemřel a nezestárli jsme spolu.

To muselo být hrozně těžké. Je vždy těké ztratit někoho z rodiny, obzvlášť někoho tak blízkého. Myslím, že jsi časem zjistila, že co ti andělé řeknou, se splní, takže jsi vlastně věděla s jistotou, že se i tohle stane. Jak si s tím dokázala žít?

Lorna: Ve skutečnosti to bylo opravdu velmi velmi těžké. Zamilovat se do něj, vzít si ho, mít s ním děti a pak se dívat, jak je čím dál tím víc nemocný. Ale nemohla jsem mu nic říct. Jak můžete někomu říct, že umře, a zabránit mu tak, aby žil svůj život? Já vím, že by v té chvíli přestal žít.

Takže jsi prožívala ten čas s ním naplno a vychutnávala každé chvíle?

Lorna: Ano, přesně tak. Také si pamatuji, jak jsem mu říkala o tom, že vidím anděly. Psala jsem o tom už v té knížce. Andělé mi totiž řekli, že mu o tom musím říct, i když jenom určitou část. Nesměla jsem mu říct všechna svá tajemství. Jednou jsme měli volno a seděli jsme spolu v autě a já jsem mu řekla. „Joe, musím ti něco říct.“ a on se na mě podíval a řekl: „A co?“ a já jsem mu řekla: „Já vidím anděly.“ A on jen zíral s rukama na volantu, podíval se na mě a řekl: „Lorno, jenom faráři a jeptišky vidí anděly. Ne obyčejní lidé jako ty.“

Nemyslel si náhodou, že jsi vypila moc Guinnesse? 

Lorna: Myslím že jo.

A jak jsi ho tedy přesvěčila, že je opravdu vidíš?

Lorna: Prostě jsem utekla do domu a řekla andělům, že jsem ho teď „ztratila“, ale neztratila jsem ho, přesně jak oni předpověděli. Během mého života si všiml pár věcí. Občas mi bylo dovoleno mu něco říct. Ale občas si o mně dělal velké starosti.

Víš, já si říkám, že když jsi od malička komunikovala s anděly, jak jsi to dokázala, že jsi při tom nikdy nebyla načapaná?

Lorna: Já nevím. Joe si toho určitě všímal, když jsem měla těžká období, která se týkala andělů a lidí ve světě. Často se mě ptal, co je se mnou, a já jsem mu vždy řekla, že je všechno v pořádku. Nesměla jsem mu říkat všechno. Ale byl mi velkou oporou. A andělé měli pravdu, když říkali, že mě bude podporovat a nebude se plést do těhle záležitostí. A to bylo skvělé. Když jsem byla dítě, andělé mi říkali, že budu psát knížky, ale tehdy jsem tomu nevěnovala moc pozornost. Ale pak když jsem byla už vdaná a měla tři děti, přišel ke mně anděl Michael a řekl mi, že se blíží čas, kdy začnu psát. Ajá jsem mu řekla, že neumím ani pořádně číst a psát, tak jak může Bůh nebo andělé očekávat, že budu psát knihy.

A jak to tedy udělali, aby to bylo možné?

Lorna: Bylo to neuvěřitelné. Ale stalo se to až za několik let. Tehdy jsem jenom řekla: „dobře, budu psát knihy.“ A přesně jak Michael řekl, děly se věci a zázraky a lidé mi pomáhali. Jeden člověk mi dal počítač, který dokázal přepisovat mluvenou řeč. A tenhle počítač používám dodnes.

To je neuvěřitelný příběh. Takže ty jsi vlastně byla takový samouk. Nebo spíš, jak říkáš ty, učil tě někdo nebo něco, co bylo za hranice tebe samotné.

Lorna: Ano, přesně tak.

Vraťme se teď na chvíli k tomu, a klidně s tím přestaneme, pokud to pro tebe bude nepříjemné a já vím, že to musí být  nepříjemné, ale když Joe umřel, tak i když jsi měla podporu od andělů, tak to muselo být pro tebe hrozně těžké. Já sám jsem přišel o svou matku a znám ty fáze smutku a pak hněvu, kterými každý člověk prochází, protože jinak by snad ani nebyl člověk, kdyby tyhle pocity neměl. Chci se zeptat, jestli ti s tím andělé pomáhali a jak přesně?

Lorna: Pomáhali, ale abych byla upřímná, nijak mi to celé neusnadnilo. Utěšovali mě v to ráno, kdy Joe zemřel. Všichni andělé byli u mě a já viděla, jak jeho duše odchází.

A ptala ses jich, jak by se ptal asi každý člověk: „Proč to tak musí být?“

Lorna: Ano, ptala. Ptala jsem se už tehdy, když jsem viděla, jak je Joe stále víc nemocný. Ptala jsem se jich: Proč musí být Joe nemocný? Proč se mnou nemůže zestárnout? – Prostě všechny ty otázky, které každého napadnou. A bylo mi řečeno, že tohle je jeho život. Naše životy byly propojené. Ale já vím, že Joe by nezvládl přijmout, co teď dělám.

Hmm, takže to celé zní jako nějaký vyšší kosmický záměr. Všichni přichází do našeho života na přesně vyměřený čas. Nemůžeme jít vedle někoho celou dobu současně. Každý máme svojí cestu. A tohle zní, že to celé bylo předem určené ještě před tím, než ses narodila?!

Lorna: Neřekla bych „celé předem určené“, protože nesmíme zapomínat, že všichni máme svobodnou vůli. Mohla jsem říct NE.

Opravdu?

Lorna: Ano, ale oni by mě pak pořád otravovali. Vím, že bych to ale neudělala. Dlouho jsem říkala: „ne, já to nedokážu“, a pořád jsem to odkládala, ale oni mě pořád tlačili, abych svolila a podporovali mě, abych našla odvahu a sebevědomí, a myslím, že ve mně tu odvahu a sebevědomí probudili.

Měla jsi někdy pocit, že máš možná skutečně psychické problémy a vidíš věci, které ostatní lidé nevidí, nebo hůř, že máš halucinace?

Lorna: Ne, to jsem si nikdy nemyslela, protože já je vidím fyzicky. A taky proto, a teď se musím smát, že mi často lidé říkali, že mě viděli jít po ulici s nějaký mladým mužem a já věděla, že jsem tehdy s nikým nešla. Já vím, že oni viděli anděla, jak jde vedle mě, protože on na sebe přijal lidskou podobu. Jako třeba anděl Michael jednou na univerzitě v Maynooth. Tenkrát tam bylo hodně farářů, hodně mladých mužů, kteří měli být vysvěceni na faráře. A já se tam procházela a byl se mnou anděl Michael a měl velice lidskou podobu a byl oblečený jako farář, což dělává často, a přišli k nám dva faráři s knihami v ruce a řekli „dobrý den, otče“ a zcela mě ignorovali.

Ha ha ha, tak to je hustý. Ale jak to vlastně máš s církví? Já vím, že dřív pokud bys někomu z církve řekla, že vidíš anděly, považovali by to za dílo ďábla!

Lorna: Já musím říct, že tohle se mi nikdy nestalo. Chodí za mnou hodně farářů a jeptišek a naopak mě podporují, abych pokračovala v tom, co dělám. A oni sami díky tomu získávají zpátky víru. Nesmíte zapomenout, že vidím strážného anděla u každého člověka nehledě na jeho náboženství nebo národnost. Mohou to být muslimové, židi, protestanti, katolíci. Byla bych v šoku, kdybych viděla jít po ulici někoho, kdo by za sebou neměl svého strážného anděla, takové to světlo.

Řekli ti vlastně někdy andělé něco o náboženstvích? Třeba že lidé, kteří jsou nábožní, jsou na správné cestě?

Lorna: Svým způsobem jsou na správné cestě. Archanděl Michael mi jednou ukázal vizi, ve které jsem viděla lidi na poutní cestě do Mekky. Viděla jsem ty davy lidí, jak se modlí a byla jsem mezi nimi, bylo to tak krásné a úžasné. Andělé mi řekli, že všechna náboženství by měla být sjednocena i na této poutní modlitební cestě, nejen muslimové.

To je tak krásné slyšet. Když si vezmeme minulost, kdy si lidé z různých náboženství podřezávali krky. Je skvělé slyšet, že jsme všichni na cestě ke stejnému cíly, jen máme jiné trasy.

Lorna: Ano, jde hlavně o to, aby se všechna náboženství sjednotila. Vím, že boží plán je takový, že bychom se všichni měli sjednotit v jedno náboženství, být všichni na jedné lodi.

Říkají ti andělé také prorocké věci? Věci, které se stanou? Řekli ti třeba o 11. září?

Lorna: Na to se mě ještě nikdo nikdy neptal. Za ty roky mi bylo zjenevo mnoho věcí, které byly jako možné budoucnosti. Já vidím často anděly, jak tvrdě pracují na tom, aby zabránili, aby se něco stalo.

Omluv mě, že se na to ptám, ale proč teda andělé nezabrání, aby se děly všechny ty strašné věci, které se na světě dějí. Všechno to násilí, vraždění, mučení? Proč tomu nezabrání?

Lorna: Nerada o tom mluvím, ale je to proto, že bohužel existuje i druhá strana. Nasloucháme často i druhé straně v touze po moci a vládě a používáme Boha jako výmluvu k válkám, abychom získali vládu a moc nad materiálními věcmi.

Takže chceš říct, že existuje i temná strana. Ty jsi ve spojení s tou světlou stranou, ale existuje i ta špatná temná strana?

Lorna: Ano. Já jsem byla vychovaná jako katolička, tak tomu říkám Satan, ale je to jedno, je to prostě ta druhá strana a nerada o tom mluvím. A bohužel samozřejmě také existuje.

Znal jsem jednoho kněze, byl to Ir, a ten také říkal, že existuje i zlo.

Lorna: Ano, existuje, a já ho vidím každý den. Jak už jsem řekla, všichni máme stražného anděla a všichni máme duši. To jenom naše tělo zemře a shnije v zemi. My žijeme dál. Ale existuje i druhá strana a ta taky pracuje velmi pilně a dostává se k nám, když jsme naštvaní nebo zklamaní. Bůh nezpůsobuje války, to jen lidé poslouchají druhou stranu a tím zbytečně způsobují bolest a zranění. Neměli bychom se nikdy pokoušet ovládat někoho druhého.

Takže říkáš, že ta druhá strana má cíl způsobit zmatek, protože když jsou lidé zmatení, dostanou se lehce na špatnou stranu?

Lorna: Ano. Jednou jsem se setkala s mužem, který četl mojí knihu. Řekl mi, že u něj v zemi by taková kniha nemohla vyjít. Tehdy u nich vládla válka a on přišel o otce a musel opustit svůj domov. A tehdy se přiklonil na druhou stranu a až později si uvědomil, že udělal hrozné věci. Dělal je z pomsty, ale později měl manželku a děti a uvědomil si, že by ho zničilo, kdyby jim někdo ublížil a udělal to jenom z pomstvy z války. Pokud vás někdo udeří a srazí k zemi, zkuste se zvednout a najít mírové řešení místo toho, abyste udeřili nazpět.

A je to tak, že vždycky, když vládne neklid a válka, tak nakonec zvítězí mír? Třeba jako u vás v Irsku, kde se za to zapříčinil i hodně Tony Blair?

Lorna: Už jako malé holce mi bylo řečeno, že v severním Irsku zavládne mír a že severní Irsko se stane základním kamenem míru, pokud budou lidé správně naslouchat. A já vím, že naslouchali, protože je tam teď mír, ale taky vím, že ten mír je velmi křehký.

A věděla si, že se toho dožiješ?

Lorna: Ano, věděla jsem, že se toho dožiju. Nikdo se mě na tohle nikdy nezeptal. Ale zároveň vím, že je stále v nebezpečí.

A znáš tedy budoucnost, která se ještě nestala, která se týká severního Irska?

Lorna: Já vím, že dodnes se tam objevují různé náznaky, ale pokud se to stane, tak ostatní lidé promlouvají. A já vím, že je hrozně důležité, aby ten mír vydržel. Vím, že pro budoucí mír na této planetě je Sverní Irsko zemí, která půjde příkladem, protože je moc důležité, aby lidé poslouchali tu správnou stranu a nedovolili, aby byl mír znovu zničen.

Děkuju, že jsi o tom mluvila. Myslím, že je důležité o tom mluvit. Je něco, co ti bylo řečeno ohledně roku 2012 a májské předpovědi? Vím, že je spousta skupin, které tvrdí, že se něco stane. Stane se něco?

Lorna: Andělé mě o ničem takovém nevarovali, takže ani já si s tím nedělám vůbec žádné starosti. Jediné co vím je, že mám psát knihy a dál šířit tajemství, která mi byla sdělena, abych lidem pomohla, aby se změnili k lepšímu, a abych jim dala nahlédnout do možných budoucností tohoto světa. A to taky dělám. Ale jinak mě o ničem jiném nevarují. Vím, že musíme změnit spoustu věcí.

Ale i přesto je hodně lidí, kteří tvrdí, že naše budoucnost bude plná politické nestability a ekonomického kolapsu. Vidíš něco takového v budoucnosti?

Lorna: Takoví lidé se dívají hodně na materiální věci ve smyslu vydělávání peněz a tak. Ale já se na svět nedívám tímhle způsobem. Já vidím, že přijde hodně dobrých věcí a hodně věcí se vyřeší. Ale vím, že jsme v bitvě mezi dobrem a zlem, a proto je potřeba, abychom všichni sehráli svojí roli a pokud je to nutné se postavili za svoje názory, když vidíme, že něco není v pořádku nebo se někde děje bezpráví, i v našich vlastních zemích. A modlitba je velmi silná. Musíme se modlit za všechny země.

Jsem rád, že jsi to zmínila. Znám hodně lidí, kteří si říkají „pracovníci světla“, kteří se modlí a aktivně se soustředí na dobro, světlo a harmonii a všechny ty věci, o kterých právě mluvíš. Věříš v něco takového?

Lorna: Ano, protože andělé mi ukázali, jak mocná je modlitba. Kdykoliv vidím, jak se lidé modlí, a je jedno, jakého jsou vyznání, jsou kolem nich všichni miliony andělů, kteří se modlí s nimi a jejich modlitby jsou zprávy, které jsou přenášeny do nebe pomocí takového světelného paprsku, což je něco za hranice našeho chápání. Takže modlitba je velmi silná a já vím, že díky ní zůstává na světě rovnováha.

Tohle je možná hloupej příklad a já jsem o tom vlastně nikdy nikomu  nevyprávěl, ale nějak mám chuť ti ho říct. Když jsem byl ještě teenager a bydlel v Liverpoolu, byl jsem hodně tlustej. A byl jsem z toho hodně nešťastný. Víš, jak jsou lidé v tomhle věku posedlí svým vzhledem.A já se modlil a modlil a modlil, abych zhubnul. Ano, trošku jsem upravil svůj jídelníček, ale z nějakého důvodu jsem během 3 měsíců přešel od velké tloušťky téměř k vychrtlosti. Dokonce ve škole o mě měli strach a mysleli si, že jsem tak strašně zhubnul následkem nějaké vážné nemoci. Dokonce mi jednou ve škole spadly kalhoty, protože jsem tolik zhubnul. Kromě nejužší rodiny jsem o tom nikdy nikomu nevyprávěl, ale vždycky jsem věřil, že tím, že jsem se modlil, mi něco pomohlo.

Lorna: Ano, tvůj anděl strážný ti pomohl. Nemám o tom sebemenší pochyb. Tím, že ses modlil, jsi dal svému andělovi možnost, aby ti pomohl.

Takže jim musíš dát svolení?

Lorna: Oni dělají spoustu věcí bez svolení. Ale samozřejmě má velkou sílu, pokud jim dáte svolení. A můžete se tomu smát, klepat si načelo a nebrat to vážně, a přesto to můžete zkusit a uvidíte, že váš život se změní k lepšímu. Slýchám od lidí z celého světa. Třeba nedávno jsem slyšela od lidí z Kolumbie, že nikdy nevěděli, že mají strážného anděla, a teď, když to vědí, tak se snaží být dobří. Nebo se mnou mluvili teenageři, kteří šikanovali někoho ve škole a přestali s tím. Nebo šéfové, kteří nebyli moc hodní na své zaměstnance, změnili své chování.

A myslíš to tak, že změnili své chování, protože jejich zaměstnanci se modlili za to, aby se změnili, nebo se oni sami snaží změnit?

Lorna: Oni sami se snaží změnit, protože si uvědomili, že mají strážného anděla.

Já vím, že je hodně lidí, kteří by se potřebovali změnit k lepšímu a trochu se probudit. Jaké věci nebo události, si myslíš, že by se musely stát, aby se takoví lidé změnili?

Lorna: Slýchám od spousty mužů, že si přečetli mojí knihu a začali víc přemýšlet nad životem nebo změnili svůj život a to se děje hodně lidem, kteří tu knihu četli.

Já mám teď před sebou delší let, takže ti slibuju, že si koupím tvojí knížku a přečtu si jí v letadle.

Lorna: V ní o mě zjistíš ještě víc.

Lorno, moc jsem si užil rozhovor s tebou. Chci se tě ještě zeptat. Považuješ se za médium?

Lorna: Ne, nepovažuju. Považuju se za obyčejného člověka. Pro mě je tohle všechno tak přirozené, nic jiného ani neznám. Ano, vidím od malička anděly a jsou mými nejlepšími přáteli, jsou se mnou neustále. A taky vím, že jsou i s tebou teď v tvojí kanceláři, vím, že máš u sebe teď svého anděla strážného, i když ho nevidím.

Já v to upřímně doufám, Lorno. Já jsem si včera o tobě přečetl spoustu biografických podkladů a moc se mi tam líbil jeden příběh, který mě docela dojal. Bylo to o dívce ze Sarajeva, která byla vážně zraněna granátem, který někdo vhodil do jejího domu. A tam bylo napsáno: „Lorna, aniž by použila rentgen, věděla přesně, kde v těle mám jaké kousky a jaké účinky to má na mé tělo.“  Jak jsi to udělala?

Lorna: Já nevím. Když jsem byla malá, andělé mě občas učinili, jak se dívat na zvířata a dokonce i rostliny. Prostě mě to naučili.

A řekli ti, abys léčila, pokud uvidíš, že není něco v pořádku? Umíš léčit?

Lorna: Já vždy říkám, že to nejsem já, ale Bůh, kdo léčí. Lidé často říkají, „Lorno, požehnala jsi mi a modlila se za mě a ta bolest zmizela“ nebo cokoliv jiného se zlepšilo…

Protože skeptici by řekli, že to je určitě sugesce.

Lorna: To by mohli říct, ano. Mně se třeba stalo, že u mě byl někdo, kdo měl rakovinu a já jsem mu požehnala, a za rok se mi ozval a řekl, že jeho rakovina ustoupila. To je pro mě jediné, na čem mi opravdu záleží, a je mi jedno, co říkají ostatní.

Já vím, že máš teď v Irsku velice vlivné přátele, že jsi se dostala najednou do velkého showbusinessu a přesto stále zníš velmi při zemi a obyčejně. Určitě ses ale teď dostala do kruhů, ve kterých jsou lidé velmi slavní a vydělávají hodně peněz, je to tak?

Lorna: Já když jsem v jejich společnosti, tak oni jsou pro mě naprosto obyčejní a já jsem naprosto obyčejná pro ně. Já nepřemýšlím jako spousta lidí možná v těchto kruzích přemýšlí.

Jak tedy přemýšlíš?

Lorna: No že jsme prostě milí obyčejní lidé.

Já si tedy nemyslím, že se ti to někdy stane, ale máš někdy strach, že by ses mohla začít cítit jako celebrita?

Lorna: Myslím, že se nikdy nebudu cítit jako celebrita. Já jsem vyrůstala jako dost chudá a já vím, že teď už mám peníze, ale stejně si je s sebou do nebe nevezmu. Když člověk umře, musí stejně všechno vrátit.

Takže proč jsme vůbec tady, Lorno? Jaký je smysl našeho života? K čemu tu jsme?

Lorna: Já vždycky říkám lidem, že jsme tu proto, abychom plně žili život jako lidské bytosti, ale také máme duši, která nás činí ještě lidštějšími. A proto také neumíráme. Je důležité žít život, to říkám každému. Podívej na mě. Já jsem do teď žila svůj život, teď tu s tebou mluvím na telefonu a to je prostě to nejdůležitější, žít naplno, jak jen člověk může. Je tak smutné, když slýcháme o mladých i starších lidech, kteři si vezmou život. Vždycky jim říkám, aby to nedělali. Říkám jim, že jestli to udělají, tak je přetrhnu.

Věříš v reinkarnaci?

Lorna: Ano, reinkarnace se děje, ale ne tak moc. Víte, jednou se mě jedna novinářka zeptala, jestli se hned zase narodí, až umře. A já jsem jí řekla „proč byste se proboha chtěla zase hned vracet?“

No já kdybych si mohl vybrat, tak bych si taky na chvíli odpočinul.

Lorna: No přesně. Věřte mi, že se nechcete zase znovu hned narodit. To vás ujišťuju J Vracíte se zpátky jenom tehdy, pokud jste posláni. A já vím, že je to pro lidi těžké, protože se ptají „a co naši blízcí?“ Ale pro své bližní můžeme udělat mnohem víc, když jsme, jak já říkám, v nebi, než když jsme na Zemi.

Až umřeš, myslíš, že se setkáš s Joem? Až já umřu, setkám se se svojí matkou? Setkáváme se s lidmi, kteří jsou nám blízcí?

Lorna: Určitě. O tom vůbec nepochybuju. Já jsem viděla duši Joa ještě před tím, než umřel. Vždycky se cítím velice poctěna, když je mi dovoleno vidět lidskou duši, protože vaše duše je mnohem krásnější než jakýkoliv anděl, je to takový kužel světla. A proto jste pro svého anděla tak vzácní a neopouští vás ani na vteřinu. Je s vámi i ve chvíli, kdy umíráte a přecházíte na druhý břeh.

A jak se přiřazují andělé? Je nějaká škola andělů a při narození je nám jeden z nich přiřazen? Jak to funguje?

Lorna: Já nevím, to mi nikdy neřekli.

Takže jenom přijímáš, co ti říkájí? Nikdy se jich na nic neptáš?

Lorna: Ne, já se jich ptám na věci, ale oni ne vždy odpoví. Někdy se jich na něco zeptám a oni začnou mluvit o něčem jiném, jako by mi chtěli naznačit, že to, na co jsem se ptala, je velmi triviální. Ale někdy se zase po letech k mé otázce vrátí a vysvětlí mi jí. Ale co chci říct je, že váš anděl strážný s vámi je ještě před tím, než jste zde na Zemi počatí.

Ve své druhé knize mluvíš o andělovi Jimazenovi, který údajně střeží planetu Zemi. Jak je to s ním?

Lorna: Ano, já mu říkám strážný anděl  Země. Bylo mi asi 5, když jsem se s ním poprvé setkala. Byl ohromný, dosahoval až nad stromy. Byl opravdu enormní, oblečený v červené a zlaté s příměsí černé a v ruce držel velkou hůl. A ostatní andělé kolem mě mi říkali, abych se nebála, protože jsem nikdy před tím tak ohromného anděla neviděla. A potom uhodil tou holí do země a já měla pocit, že se pode mnou otřásla zem.  Utekla jsem vyděšená do domu. Dodnes ho vídávám a dodnes mě znervózňuje.

Takže existuje nějaká hierarchie mezi anděly? Jsou vyšší a nižší andělé?

Lorna: No já myslím, že takhle tomu říkáme my, ale já jsem nikdy neviděla, že by jeden anděl komandoval druhého anděla způsobem, jakým to dělají lidé, třeba generálové. Ale přesto jsou někteří andělé speciální jako třeba Michael, který je archandělem. A Jimazen je taky jako archanděl nebo jak oni mi říkají, strážný anděl Země.

Věří Jimazen v globální oteplování?

Lorna: On je z nás velmi vyfrustrovaný, protože on se snaží, aby byl duch Země v klidu a aby se neošíval a nekroutil. A snaží se urovnat vztah mezi duchem Země a námi.

Takže se snaží být prostředníkem mezi Zemí a naší hloupostí?

Lorna: Ano a dokáže být z nás velmi rozlobený a znechucený a on je jediný anděl, u kterého mi bylo dovoleno cítit jeho pocity a to je důvod, proč jsem o něm teď psala, protože se potřebujeme probudit a uvědomit si, že naše planeta je dar a že je živá. A musíme být opatrní, je to důležité, protože jestli tu všechno umře… Je to jedna z možných budoucností, které jsem viděla, byla taková, že tu skoro nic nerostlo…

A víš, proč se to stalo? Bylo to kvůli globálnímu oteplování?

Lorna: Souvisí to s válkou, souvisí to s globálním oteplováním, s chemikáliemi. Musíme se naučit nebrat naši planetu jako samozřejmost.

A když se nepoučíme, neprobudíme se a budeme pokračovat v tom, co děláme, tohle se stane?

Lorna: No já rozhodně nechci, aby se to stalo.

Ale říkáš, že tohle je jeden z možných scénářů?

Lorna: Ano, je.

Jak dluho by to trvalo, než by se to stalo? Kolik generací?

Lorna: Já nevím. Já se toho nechci dožít.

Docela to nahání hrůzu, že?

Lorna: Ano, nahání. A proto píšu ve své knize o andělovi Jimazenovi. Když jsem byla před pár měsíci v letadle, viděla jsem, jak jeho hůl projela skrz mraky dolů k Zemi, což mě vyděsilo, protože jsem byla v letadle. Neviděla jsem jeho, jen tu hůl. Musíme si uvědomit, že ani vzduch, který dýcháme, nemůžeme brát za samozřejmost. Ani déšť. Všichni musíme sehrát svojí roli.

Naše planetá je nádherná. A existuje spousta lidí, kteří mají všechno, a jsou velmi nešťastní a pak zase lidi, kteří se stále usmívají, a přesto mají tak málo.

Lorna: Ano, potkala jsem v životě tolik lidí, kteří mají tolik materiálních věcí, ale nejsou vůbec šťastní. Fyzické věci vás šťastné neučiní a stejně si je sebou odsud neodnesete. Láska a štěstí jsou nedocenitelné. Musíme se snažit vychutnávat si dokonce i dotek deště na naší tváři nebo to, že dýcháme. Ve své druhé knížce jsem psala o tom, jak jsem si vychutnávala déšť. A nedávno jsem potkala jednu ženu, která mi řekla, že se nyní snaží radovat i z deště a že jí to začíná přinášet radost. Bylo velmi krásné to slyšet. Musíme si uvědomit, že věci kolem nás jsou nedocenitelné, a pokud je zničíme, navždy zmizí.

Znám hodně lidí, kteří žijí velmi rušný a dynamický život, ale rádi by to zabalili, stáhli se víc do přírody, přemýšleli nad životem a pomáhali víc druhým lidem. Pokud by se tak rozhodli, pomohli by jim andělé v tom?

Lorna: Ano, určitě pomohli. To je to, o čem jsem mluvila. Spousta mužů ke mně přichází a jsou to businessmani a jsou často velmi zámožní a říkají mi, že ta kniha jim otevřela oči, že si uvědomili, že materiální věci nemají ve finále žádnou hodnotu a že zapomněli na věci, které milují a na kterých jim opravdu záleží.

Lorno, dala jsi mi hodně podnětů na přemýšlení. Naprosto jsem si užil rozhovor s tebou. Musím říct, že máš strašně uklidňující efekt. Zníš strašně klidně a očividně v sobě něco máš. Mockrát ti děkuju. Řekni mi ještě v krátkosti, co tě čeká příští rok. Pravděpodobně všechny ty věci, které lidi dělají, když mají jejich knihy úspěch?

Lorna: Ano, to taky asi budu dělat, ale nejdůležitější věc pro mě je, že budu pomáhat lidem po celém světě, abychom změnili tenhle svět k lepšímu. A samozřejmě se budu věnovat své rodině. Své nejmladší dceři, která je teď v Irsku a píše mi smsky, že jí chybím a kdy se vrátím domů.

A o tom přesně život je, že jo? Ale mám z tebe tenhle pocit a uvidíme, jestli to tak bude, ale myslím, že tě v Americe budou zbožňovat. Myslím, že budeš dělat americké turné. Myslím že ano a mám pocit, že tam bude něco zajímavého s Chicagem. Netvrdím, že jsem věštec, ale dej mi vědět, jestli se to stane. Lorno, skvěle se s tebou mluví. Každý má dneska webové stránky, jaké jsou ty tvoje?

Lorna: www.lornabyrne.com

Mockrát ti ještě jednou děkuju za rozhovor.

Lorna: Není zač.