Jdi na obsah Jdi na menu

NADĚJE SKRÝVAJÍCÍ SE V ZÁŽITCÍCH KLINICKÉ SMRTI

12. 10. 2013

nebe.jpgVím, že já i jiní lidé jsme zažili klinickou smrt proto, abychom se mohli podělit o své zážitky a pomoct lidem pochopit, že smrti se nemusí bát a že Nebe je skutečné.

Vím, že jsou lidé, kteří mají problém přijmout zážitky klinické smrti za skutečné, někteří se na ně dívají jako na záblesky fantazie nebo představivosti a někteří je zavrhují okamžitě s tím, že se nedají prokázat, tudíž jsou nereálné.

Je toho tolik duchovního v nás, co se nedá dokázat, ale to neznamená, že to není skutečné. Myslím, že žádný vědec ani myslitel nebude nikdy moct definitivně prokázat existenci Nebe, ale stejně nebude moct prokázat jeho neexistenci.

Je to otázkou víry a nám všem se dostává znamení, která nás mají v naší víře podpořit. Klinická smrt je jedno takové znamení.

Dovolte mi, abych vám povyprávěla, co jsem zažila, když moje tělo vypovědělo službu po jedné operaci před několika lety v nemocnici v Irsku.


„Jeden anděl mě vedl za ruku a říkal mi, abych si pospíšila. Byla jsem přešťastná a svoje lidské tělo jsem vůbec necítila. Měla jsem takovou radost; věděla jsem, kam jdu, že do nebe, a byla jsem šťastná, že tam jdu. Necítila jsem smutek ani jsem nemyslela na to, že zde nechávám své děti. Spolu se mnou šly do nebe stovky duší. S každou z nich šel její anděl strážný. V některých případech šel vedle ní, jindy ji zase vedl za ruku a v několika případech anděl strážný – vždycky náramně veliký – něžně nesl duši v náručí, trochu jako se nosí malé děcko. Výraz na tváři všech andělů strážných vyjadřoval nejčistší lásku. Kolem každé duše byly ještě stovky dalších andělů.

Pozorovala jsem duše na cestě k nebi a byla jsem uchvácená; duše byly šťastné, dokonale klidné, neviděla jsem žádné slzy, žádné známky stresu. Svým způsobem to vypadalo, že ty duše postupují ve frontě do nebe. Jiné duše jim šly naproti, zdravily je a zřejmě si úplně lidsky vzrušeně povídaly. Mezi dušemi, které ještě do nebe nedorazily, a mezi těmi, které je zdravily, byl znát rozdíl. Duše, které již nějakou dobu v nebi pobývaly, byly mnohem zářivější, jasnější a jejich lidská podoba byla méně výrazná než u duší, které právě opustily pozemský svět.

Bylo to úžasné, naprosto dokonalé. Nechala jsem za sebou svoje pozemské tělo i s jeho bolestmi. Mířila jsem tam, kam jsem chtěla, a byla jsem šťastná. Necítila jsem strach ani úzkost, nemyslela jsem na nikoho, kdo tady zůstal – dokonce ani na Megan, která byla ještě malá a předtím už přišla o tatínka.“ (úryvek z knihy Andělské poselství naděje, překlad: Vlasta Hesounová)


Několik dní po té operaci jsem se probrala na jipce. Můj chirurg mi řekl, že si mysleli, že mě ztratili, že jsem byla mrtvá deset minut a že si nebyli jistí, jestli mě dokáží znovu oživit.

zivot-po-zivote.jpgMnoho lidí zažilo klinickou smrt. Například Dr. Eben Alexander (autor knihy Jaký je život po životě) a musela-jsem-zemrit.jpgAnita Moorjani (autorka knihy Musela jsem zemřít) promluvili o svých zážitcích, ale mnoho dalších lidí, obzvláště velmi vzdělaní lidé, o svých podobných zážitcích mlčí, protože se bojí výsměchu. Je taková škoda, že se něco podobného děje, protože se lidé pak nepodělí o naději, která se ukrývá v těchto zážitcích.


Já věřím, že zážitky klinické smrti se nám dějí proto, aby posílily naši víru a abychom se o ně mohli podělit s ostatními, a tak posílit jejich víru a zmírnit strach ze smrti, který je tak dominantní v naší společnosti. Společný rys mé zkušenosti a zkušenosti jiných lidí s klinickou smrtí je ten, že nikdo necítil při smrti žádný strach. Já jsem cítila neuvěřitelný mír a radost z toho, že jdu do Nebe. Cítila jsem takovou úlevu z toho, že jsem se zbavila svého obnošeného fyzického těla a jeho bolesti. Vůbec jsem netoužila po tom jít zpátky, ani za svými dětmi, které již přišly o otce a které byly ještě dost malé, když se mi tohle stalo.

Tím, že jsem sama zažila klinickou smrt, nebojím se smrti. Abych byla upřímná, kdyby si mě Bůh chtěl teď vzít k sobě, šla bych dobrovolně a bez sebemenšího váhání.

S požehnáním

Lorna

VIDEO, KDE LORNA MLUVÍ O SVÉM ZÁŽITKU V KLINICKÉ SMRTI.