Jdi na obsah Jdi na menu

SPIRITUALITA DNE SVATÉHO PATRIKA

17. 3. 2012

svaty-patrik.jpg

Každý z nás, kdo má v sobě alespoň kapku irské krve, má v sobě zvláštní spiritualitu – plamen, který hoří hluboko v našich duších a spojuje nás s hlubokou duchovností našich kořenů. A právě to slavíme na Den Svatého Patrika.

Vidím anděly od chvíle, kdy jsem se narodila. Vidím strážného anděla u každého člověka, nehledě na jeho rasu nebo náboženství. Vidím je fyzicky, jako vy vidíte někoho, kdo stojí naproti vám, každý den s nimi mluvím. Pro mě je to přirozené, ale chápu, že pro některé z vás může být těžké uvěřit, že je vidím. Často se mě lidé ptají, proč já mohu vidět anděly a ostatní ne. Musím říct upřímně, že nemám tušení. Když se ptám andělů „Proč já?“, jediné, co mi na to kdy odpověděli, bylo „Proč ne?“. Jsem jen obyčejný člověk a kvůli učebním disfunkcím jsem méně vzdělaná než většina lidí. Nemyslím si ale, že je náhoda, že tento dar (vidět anděly) byl dán někomu s irskou krví.

Svatý Patrik je mnohem důležitější, než si většina lidí uvědomuje; je důležitý nejenom pro Iry, ale pro celý svět. Jako otrok přišel do země, která byla hluboce duchovní, ale její duchovnost byla hledajícího rázu. Keltská spiritualita, kterou Sv. Patrik nalezl, byla skryta v kamenech, přírodě a bohaté symbolice.  Mnoho ze starých keltských symbolů byly pokusy o odhalení tajemství života, tajemství, které se zdálo, že jim uchází, dokud Sv. Patrik nepřišel v pátém století do Irska.

Sv. Patrik přinesl moudrost o tom, že existuje pouze jeden Bůh a že všichni mají duši, která žije navěky věků. Křesťanství Sv. Patrika rozdmíchala keltskou spiritualitu mezi Iry a dala jí smysl. Dva náboženské systémy se spojily v jeden, aby vytvořily silnou spiritualitu, která je hluboce založena na přírodním světě a to je ten oheň, který všichni lidé s irskou krví v sobě nosí až dodnes.

V průběhu času pracovali Irové na tom, aby toto světlo zachovali při životě. Mniši, o kterých se píše v knize Thomase Cahilla „Jak Irové zachránili civilizaci“, chránili tento plamen a uchovali ho v bezpečí během těch nejtemnějších časů Evropy, kdy tolik duchovního bylo vytlačeno.

Den Sv. Patrika je den oslav po celém světě. Mnoho lidí si ho spojuje s alkoholem a průvodem, ale Den Sv. Patrika má mnohem hlubší význam. Tento sváteční den je zde proto, aby připomínal lidem, kteří mají v sobě alespoň kapku irské krve, aby v sobě tento oheň znovu rozdmýchali.

Jak jsem už řekla, vidím anděly každý den, ale kolem Dne Svatého Patrika vidím vždy velmi zvláštní druh andělů. Bylo mi řečeno, abych je nazývala „Keltští Andělé Svatého Patrika“. Jsou extrémně krásní, vysocí, štíhlí a mocní a ukazují se v zelené barvě.  Někteří mají křídla a někteří ne. Na jejich šatech vídám keltské symboly – ten, který vídám nejčastěji, je symbol tří spletených kruhů. Nevídám často, že by andělé drželi nějaké předměty, ale často vidím tyto anděly, jak drží hůl s trojlístkem na konci (jako je často vyobrazován i Svatý Patrik na obrázcích) nebo jak drží něco, co vypadá jako velký talíř, nebo jako štít vzhůru nohama, a na něm keltský symbol. Tyto anděly vídávám v malém množství už týden před dnem Sv. Patrika, ale přímo v onen den je jich všude plno.

Tito andělé nám jsou sesíláni, aby s námi oslavovali, ale nejsou tu z nějakého pošetilého nebo bezvýznamného důvodu. Bůh by nestvořil tyto zvláštní anděly, kdyby neměli sehrát svou důležitou roli. Tito andělé nám jsou sesláni, aby nám připomněli, že je potřeba spojit v jednu starou a novou spiritualitu. Andělé udržují světlo spirituality při životě v každém z nás, kdo má v sobě i jen sebemenší kapičku irské krve.

Celý život vidím tyto anděly kolem Dne Sv. Patrika, ale až do loňského roku, kdy jsem byla v New Yorku, jsem nikdy nestrávila den Sv. Patrika mimo Irsko. Byla jsem tak potěšena, když jsem viděla, že Keltští Andělé Sv. Patrika byly v takovém množství 17. března v New Yorku, stejně jako bývají doma v Irsku. Andělé mi řekli, že kdekoliv na světě jsou lidé s trochou irské krve, tam jsou v tento čas i Keltští Andělé Sv. Patrika.

Andělé mi řekli, že irská spiritualita je odlišná od ostatních a to je i důvod, proč se tolik lidí rozhodlo (nebo bylo přinuceno okolnostmi) opustit Irsko a usadit se v jiných částech světa, a tím došlo k smíchání irské spirituality s jinými spiritualitami.

Nemyslím si, že bez této jedinečné spirituality bychom se my, Irové, v takovém množství vydali napříč světu, a tento irský svátek by ročně neslavilo 80 milionů lidí po celém světě.