Jdi na obsah Jdi na menu

NEWSLETTER - ÚNOR 2013

24. 2. 2013

olympic-ohen.jpgMinulý týden jsem šla v Londýně se svým synem Owenem na oběd s jedním kamarádem. Byli jsme tam trochu brzy, tak jsme se šli ještě projít do Hyde Parku. To ráno bylo mrazivé a slunce jen sem tam vykouklo. V parku bylo mnoho lidí, samozřejmě všichni se svými strážnými anděly a také tam bylo mnoho dalších andělů. Někteří andělé šli vedle mě.

Náhle jsem viděla Anděla Naděje v dálce na druhém konci parku. Jako vždy byl enormní, vyšší než staré stromy v parku. Vypadal jako obrovský zářivý plamen a uprostřed tohoto zářivého plamene jsem viděla jemnou mužskou podobu. Držel velkou pochodeň, jako je ta olympijská. Otáčel se a pokynoval, ale v té chvíli jsem netušila, na koho, zda-li na všechny v parku, na všechny v Londýně v ten den anebo na někoho konkrétního. Andělé, kteří byli u mě, mi nic neřekli.

Jak jsme šli dál, snažila jsem se dívat na Anděla Naděje, aniž by si můj syn uvědomil, co dělám. Skupina turistů oslovila Owena a zeptala se ho, jestli by je mohl vyfotit. To Owena trošku zaměstnalo, zatímco já jsem se dál rozhlížela.

Uviděla jsem mladého muže kolem 25 let s batohem na zádech. Nad ním se pnul jeho strážný anděl, který vydával mužský vzhled. Ten Anděl měl na sobě oblečení, které vypadalo těžce a bylo oranžové a červené, a neustále tomu mladíkovi něco našeptával.

Najednou k němu přišla mladá žena, která tlačila kočárek, a vedle ní běžela asi tříletá holčička. Když se přiblížili, objala ho a andělé kolem mě mi řekli, že to je jeho žena a děti. A pak se před nimi objevil Anděl Naděje. Andělé mi řekli, že ten mladík právě přišel z pracovního pohovoru, který nebyl úspěšný. Byl strašně zklamaný a kousek před zhroucením. Anděl Naděje stál při něm, aby mu dal sílu a odvahu pokračovat a věřit, že najde jinou práci.

Pozorovala jsem Anděla Naděje a uvědomila si něco, čeho jsem si před tím nikdy nevšimla. Když Anděl Naděje pokynul svou rukou směrem k mladíkovi a jeho rodině, bylo to, jako by světlo pochodně, kterou držel v druhé ruce, zesílilo a zářilo přímo na tu rodinu a všechny je rozzářilo.

Andělé mi řekli, že ta rodina bude v pořádku. Řekli, že žena toho mladíka je silná a sebejistá a s pomocí Anděla Naděje dodá sebejistotu i svému manželovi, aby vydržel. Nakonec si prý práci najde.

Andělé mi také řekli, že tento mladík se musí naučit vidět i to dobré a pozitivní ve svém životě a nejen to špatné. Byl tak ponořen do svých starostí kolem hledání nové práce, že přestal vidět ty dobré věci ve svém životě. Andělé mi řekli, že vlastně vidí velmi málo pozitiv ve svém životě.

Zdůraznili mi, že má ženu, která ho moc miluje, a dvě krásné děti, které jsou šťastné a zdravé, a že je silný a schopný práce. Jsem si jistá, že tam byly ještě další pozitiva jako přátelé, příbuzní, domov, ale andělé se o nich nezmínili.

Tento mladý muž je jako mnoho z nás, kteří mají tendenci se příliš zaměřovat na věci v našich životech, které nejsou dokonalé, a tím přestáváme vidět to, co je dobré.

Setkávám se s mnoha lidmi, kterým teď život připadá těžký a kteří musí hodně bojovat. Mnoho lidí mi říká, že se věci nezlepšují. Ale andělé mě ujišťují, že věci se ZLEPŠUJÍ po celém světě, i když ten pokrok je pro většinu z nás příliš pomalý.

Musíme otevřít oči a vidět věci, které nám a našim blízkým vycházejí. Musíme se soustředit na pozitivní věci, které se dějí našim přátelům, v našich komunitách a zemích. A když je uvidíme, musíme je uznat sami před sebou a upozornit na ně ostatní.

Andělé mi říkají, že tolik se toho na světě zlepšuje, že je hodně náznaků naděje, ale že mnoho z nás tyto náznaky nevidí, protože jsme příliš zabraní do toho negativního.

Zastavte se na chviličku a zamyslete se nad všemi požehnáními, které v životě máte, nad věcmi, které vám vycházejí a které se daří i vašim milovaným. Uznejte tato požehnání a poděkujte za ně.

Děkování za věci, které můžeme považovat za maličkosti, je velmi důležité. Andělé mi řekli, že každý projev vděku je automaticky brán jako modlitba. Nemám na mysli jen ty případy, kdy se zamýšlíme nad vším dobrým, co v životě máme, a děkujeme za to Bohu, ale také chvíle, kdy poděkujeme někomu cizímu, jako třeba prodavačce v nějakém obchodě. Občas, když někdo děkuje, vidím, jak z jeho srdeční oblasti září světlo, které ho prosvítí. Děkování v nás oživuje naději, radost a lásku a pomáhá nám si uvědomit, jak dobré jsou naše životy, i když v nich není všechno dokonalé.

Mám tolik lidí, kterým mám za co děkovat. Tak v první řadě vám všem, kteří čtete tento newsletter. Přijde mi neuvěřitelné, že tolik lidí po celém světě teď dostává tato poselství, které Bůh a andělé chtějí, abych šířila. Jsem hluboce vděčná všem, kteří mi řekli v dopise, na facebooku, na twitteru, na modlitebním svitku nebo osobně, jak moc vám tato poselství pomohla.

Také mockrát děkuji všem lidem, kteří mě pozvali na akce po celém světě a kteří pilně pracují na šíření těchto slov, a samozřejmě také velmi děkuji všem lidem, kteří na mě při těchto akcích chodí.

Požehnání vám, vašim rodinám a milovaným.

Lorna