Jdi na obsah Jdi na menu

SÍLA ODPUŠTĚNÍ JE V NÁS

5. 3. 2018

sasha-freemind-186664-unsplash.jpgNedávno jsem dávala na facebook příspěvek o důležitosti odpuštění a mnoho lidí mi k němu napsalo, že neví, jak má odpustit.


Možná hledáte nějaký specifický návod, zkoušíte třeba stokrát za sebou napsat, že chcete odpustit, a přesto to nefunguje. Nejdůležitější věc, kterou si všichni musíte uvědomit, je že v sobě máte sílu rozhodnout se pro odpuštění.

Tím, že se rozhodnete někomu odpustit, uzdravíte část zranění, které ve vás je.

Nejtěžší je odpustit například, když někdo ve vaší rodině byl zavražděn – to je něco strašného a odpustit něco takového je opravdu těžké. Ale menší věci se odpouštějí snadněji – nejdou srovnávat s událostí, při které bylo zabito dítě nebo někdo zemřel při útoku.
Myslíme si, že nemůžeme někomu odpustit, protože ten někdo se třeba opil na oslavě a začal si něco s naším partnerem nebo na nás byl někdo ošklivý a my mu to máme za zlé. Možná že šéf, soused, kamarád nebo nějaký příbuzný něco řekl a my si namluvíme, že nám ten člověk něco udělal, ale ve většině případů nám nic neudělal.

Jednoduché věci ve vás mohou probudit nenávist. Váš soused sebere kus papíru na vašem dvorku a vy ho za to začnete nenávidět nebo chodí na zahradu kouřit a vám přijde, že by to dělat neměl.

Váš strážný anděl se vás pokouší přimět k tomu, abyste změnili názor. Zeptejte se sami sebe, proč toho daného člověka nemáte rádi. Musí tam být nějaký důvod, třeba že vás ten člověk zranil nebo něco řekl nebo jste s ním měli střet. Odpusťte mu ten střet, možná jste si oba velmi podobní, a tak si navzájem vadíte?
Také můžete na někoho žárlit, možná že někdo umí něco lépe než vy, a tak toho člověka začnete nesnášet, ale pamatujte na to, že vy dokážete dělat věci svým vlastním způsobem, který je jedinečný a důležitý.
Bohužel nám někdy přijde těžké zapomenout na nějakou maličkost, protože nemáme nic jiného, na co bychom se mohli soustředit. Lidem to dává pocit, že se v jejich životech něco děje, ale ve skutečnosti je to jen blokuje od toho, aby se mohli posouvat kupředu. Je možné být naštvaný na něco, co vám někdo udělal, ale zároveň nebýt naštvaný na toho člověka, který to udělal. Maličkosti vás v životě mohou přimět k tomu, abyste nenáviděli, a ničit vám život, ale nestojí to za to, život je příliš krátký.

Pokud jste měli s někým hádku, zastavte se a naslouchejte tomu, co slyšíte. Když se hádáme, jsou naše vlastní názory v popředí a ve skutečnosti vůbec neposloucháme to, co říká ten druhý. Když se cítíme zranění, i když jde jen o něco malého, necháváme někdy tuto ránu hnisat a růst. Řekněte si „Mám sílu uvolnit se a nechat to být, nemusím tu ránu dál živit.“ Uvědomte si, že máte tu sílu – nemusíte dovolit, aby to ničilo váš život i život toho druhého. 

Někdy vám dítě řekne, že vás nenávidí kvůli tomu, že mu nedovolíte jít ven, když prší, nebo mu nedovolíte dívat se na televizi nebo zůstat ještě vzhůru. Mnoho dospělých se ale chová úplně stejně. Musíme se chovat jako dospělí a nepropadnout nenávisti, protože když potom člověk, kterého za něco nesnášíme, zemře, je pro nás těžké odpustit sobě samým a přejeme si, abychom mohli vrátit čas a věci urovnat. Pak přemýšlíme nad tím, kolik času už uběhlo, a ptáme se sami sebe: „Ví ten člověk, že už jsem mu odpustil? A odpustil i on mě?“ A v ten moment si uvědomíme, jak malicherný a dětinský byl ve skutečnosti náš spor. Byl tak triviální, a přitom život je tak vzácný. Odpouštějte a dovolte si milovat.
Odpuštění vám pomůže cítit se lépe ve své vlastní kůži, učiní vás šťastnějšími. Hluboko uvnitř víte, že už se můžete posunout a přijmout to, co se jednou stalo.
Pokud jste se rozhodli odpustit, časem si všimnete, že už necítíte tolik bolesti. Uvědomíte si, že už vám na to, co vám před tím vadilo, nezáleží. Ale když to rozhodnutí odpustit neučiníte, stanete se někým jiným, stanete se zahořklým a naštvaným člověkem. A to vás rozdrásá.

Teď, v první části tohoto roku, pokud je ve vašem životě něco, kvůli čemu jste naštvaní, zvedněte telefon a zavolejte tomu, kdo vás naštval, otevřete mu dveře do svého života, nepřilévejte olej do ohně, nýbrž ho uhaste.

 
Požehnání,

Lorna